děti paní ředitelky

Džirzo, chybí mi, jak si mi vždycky kopal do židle, když si seděl za mnou;) Alenooooooooo­ooooooooooooo­ooooo!

Ale, Džirzo, co jsme si, to jsme si… Dyk já tě mám, ty vole dubovej, fakt rád!

ještě stále mam modřinu na rameni, do kterého si mě 8 let dloubal v momentě, kdy jsi chtěl něco sdělit a já se zrovan bavila s někym jinym ;)

ale jinak respekt – jsi náš Leoš Mareš ;)

Až bude moderovat taky v jinej čas než brzo ráno, strašně rád si pustim radio Džirza…

nikdy nezapomenu na tvou přednášku o tom, jak se správně sází sportka, nebo to byla sazka?už jsem zapomněla:),ale stačí zavolat meginooo a jedu s tebou pro výhru…

Koko je z kokosu.

Měla jsem tu čest strávit s ním jeden večer (nikoliv noc :) a věřte, sežral snad všechny utopence a tlačenky v celých Vinohradech!

dáme si do nosu?